Úvodní slovo s malým zamyšlením

Vstupujeme do roku 2010. Přejme si, aby byl pro nás pro všechny šťastný a úspěšný. Ať nadále postupujeme směrem, který svou odborností, pracovitostí, obětavostí a oddaností filatelii razili naši kolegové a spolupracovníci, mezi nimiž uvádím příklad Františka Lněničky, předsedy klubu filatelistů 03-14 v Karlových Varech. Odešel od nás na sklonku roku 2009. Jeho význam pro karlovarský klub, českou filatelii a filatelistické výstavy Euregio Egrensis byl a zůstane mimořádný.

Předvánoční a vánoční čas přinesl i další dění. V předvečer dvacátého výročí 17. listopadu hostila Česká pošta, s. p. v pamětní síni v Jindřišské ulici slavnostní prezentaci a křest nové české známky k výročí Listopadu 1939 – 1989. Jednalo se o chvályhodnou iniciativu výkonného ředitele úseku marketing ČP Josefa Bajzy, MBA a vedoucího oddělení známkové tvorby ČP Břetislava Janíka, za podpory a účasti ředitele odboru Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Jana Dubna – ten totiž byl původním předkladatelem návrhu na vydání této známky. Spolu s Českou poštou, s. p. a Poštovním muzeem Praha měl tu čest se na události podílet i Svaz českých filatelistů.

V měsíci listopadu se konala i valná hromada KF 03-13 v Plzni, který oslavil 90. výročí svého trvání. A 28. listopadu proběhlo tradiční setkání zástupců klubů filatelistů východočeského regionu v Hradci Králové. Zúčastnilo se jej 29 zástupců z 23 klubů. Ti představují současných 796 členů SČF. Jako každý rok se setkání zúčastnili i předseda SČF a předseda revizní komise SČF. Východočeské setkání vydalo opětovné svědectví o příkladné činorodosti členů klubů filatelistů od Dvora Králové n. L. přes Jilemnici, Žamberk, Ústí n. O. až po Pardubice. Přítomní podali výčet ze své činnosti a jsou připraveni podílet se aktivně na připomínkách k připravené novele Stanov SČF.

Jen o pár dnů později, 3. prosince 2009, se z iniciativy odborné Společnosti sběratelů čs. a českých známek, KF 03-02 Cheb a Galerie výtvarného umění v Chebu konala v působivých prostorách Galerie prezentace a křest známky „Alej“ Alfreda Justitze ze série Umění 2009. Konala se za účasti ředitele Galerie PhDr. Jiřího Vykoukala, rytce a grafika Václava Fajta, představitelů odboru kultury Karlovarského kraje a předsedy SČF. Byli přítomni nejen filatelisté z Chebska, Ašska, ale i z nedalekého německého města Marktredwitz. Nechci však opomenout ani jednání delegace starosty města Ústí n. O., klubu filatelistů 05-75 a rytce a grafika Martina Srba, jež se uskutečnilo u tajemníka SČF Jaroslava Malečka v sekretariátu SČF dne 17. 12. 2009.

Suma sumárum, v tomto krátkém časovém období jsem měl možnost vyslechnout názory a stanoviska zástupců více než 1.100 organizovaných členů SČF. Mají za to, že většinu činností klubů zajišťuje ekonomický přínos z rabatů za odběr českých poštovních známek a celin, který klubům poskytuje Česká pošta, s.p. Přínosem pro hospodaření klubů je i organizace a pořádání výměnných schůzek a burz. Při pořádání významnějších klubových, či dokonce celosvazových akcí, pomáhají klubům i granty krajských, městských a obecních úřadů, sponzoři, muzea a galerie, a dokonce se filatelisté setkávají i s materiální podporou základní školy, jak se stalo při křtu známky Kde domov můj v Osicích. Je však třeba vždy přijít s promyšleným, zajímavým návrhem či projektem, řádně odůvodněným. Řešení se obvykle vždy najde. Současnost SČF však přesto není snadná. Čemu lze jen těžko zabránit, je pokračující úbytek našich členů pro stáří, nemoc, nedostatek finančních prostředků. Ten lze jen těžko nahradit nově se přihlašujícími členy a zejména mládeží. Ono to však v té naší více než 120 let dlouhé historii organizované české filatelie nebylo nikdy snadné.

O Vánocích jsem si proto znovu pročítal některé kapitoly knihy „Filatelistovo podzimní rozjímání“ od nestora české filatelie Václava Nebeského. Odpovědným redaktorem této knihy z roku 1975 byl šéfredaktor Filatelie ing. Vítězslav Houška. Čteme, že to nebylo snadné za Rakouska-Uherska, kdy členský příspěvek činil celé 3 zlatky, za první ČSR, za protektorátu, ani po druhé světové válce. Podle autora měl jeden z největších pražských klubů ještě koncem roku 1945 na 1.795 členů. Přilákaly je možnosti poválečných spekulací se známkami. Následovala však“nadměrná nabídka a minimální poptávka, což pro nezasvěcené znamenalo pohromu“. Takže z klubu hned v následujícím roce 1946/1947odešlo přes 1 000 členů! Václav Nebeský to zhodnotil takto:“Propadlo mnoho koukolu, ale zůstal zdravý základ dobrého osiva – věrných a osvědčených členů a funkcionářů, schopných organizovat výstavy, …apod.“ Viz strany 57-59.

O stavu organizované filatelie v sousedním Německu i v Evropě a o jejím dalším možném vývoji hovořil již v roce 2000 na kongresu FEPA ve Vídni tehdejší předseda německého BDPh a ředitel FIP pan Michael Adler. Bylo to realistické, ale zároveň optimistické vystoupení. Pod názvem „Quo vadis, filatelie?“ (Kam kráčíš, filatelie?) bylo otištěno i v naší Filatelii. Měli bychom jeho úvahy a závěry mít stále na mysli.

Doba vánoční je však také obdobím výměny početných dopisů a přání se zahraničními kolegy. Z té letošní „nadílky“ jsem vybral názory dvou známých filatelistů ze dvou sousedních filatelistických svazů – německého a polského. Německý vystavovatel na všech dosavadních výstavách Euregio Egrensis, včetně té letošní ve Schwarzenbergu, pan Kurt Rődig, rodák ze Staré Role u Karlových Varů, člen klubu v Ingolstadtu, píše: „Zájem o známky klesá i u nás v Německu. I zde nám schází filatelistická mládež. V klubu jsme již většinou samí dědci! Ale sbíráme dál a s radostí budeme vystavovat naše exponáty i v budoucnu“. Z Polska mi napsal člen jury výstavy PRAGA 1998, předseda filatelistické oblasti v Krakově, sběratel a vystavovatel čs. známek, Mgr. Jan Malik toto:“Vzpomínám na naše velmi dobré vztahy v minulosti. Dnes máme u vás i u nás ještě lepší možnosti. Velkým problémem je však nedostatek finančních prostředků. Také z klubů a ze Svazu odcházejí staří a nemocní. A mladí nejsou pro filatelii zdaleka tak zapálení. Známky sbírají a vystavují hlavně ti starší. I naše pošta je vůči filatelii stále váhavější. Přesto jsme všichni stále dobré mysli“.

Jak ze zmíněné Nebeského knihy víme, došlo po skončení války v roce 1945 po počátečním spekulativním vzestupu k postupnému poklesu filatelistické členské základny, aby pak od poloviny 50. let 20. století došlo až k nezdravému nárůstu členů kvůli odběru tzv. vázaných hodnot (v NDR to byly FIPem odsuzované a nežádoucí tzv. „sperwerte“), s vidinou možných výhodných prodejů a zisku v budoucnu. K postupnému poklesu členů SČF dochází u nás již brzy po Listopadu 1989, i když z naprosto jiných příčin a důvodů. Ale ani my zatím neklesejme na mysli. Jak na listopadové schůzi předsednictva SČF oznámil místopředseda SČF Vít Vaníček, zájem o sbírání poštovních známek a celistvostí, a hlavně o vystavování, neklesá, ba každý rok se objevují desítky nových a kvalitních filatelistických exponátů na výstavách všech stupňů. To je jistě potěšující a hlavně podložené zjištění! Na promyšlené podpoře české filatelie prostřednictvím klubů, kroužků, odborných společností a jejich sekcí, i svazových komisí, byť za očekávaného dalšího poklesu členské základny, musíme trvat a vytrvat, i když, řečeno slovy Jana Masaryka, „to dá fušku“. Vždy bychom však měli mít na mysli, že SČF je organizovaným společenstvím sběratelů poštovních známek, celin a celistvostí, ukládaných do alb, zásobníků či krabic. Tyto předměty sběratelského zájmu mohou z vlastního rozhodnutí svých majitelů-sběratelů zůstat buď skryty před zraky veřejnosti, anebo podle jejich chuti a zájmu postupně získat podobu filatelistických exponátů. Ty jsou přece vyvrcholením sběratelské činnosti jednotlivců a jejich tvůrčího úsilí a odborných znalostí. Jsou představovány na soutěžních i nesoutěžních filatelistických výstavách veřejnosti filatelistické i nefilatelistické. Názorně ukazují, CO VLASTNĚ JE SBÍRÁNÍ POŠTOVNÍCH ZNÁMEK A CELISTVOSTÍ=FILATELIE. Při moudře a zajímavě, tj. promyšleně a společensky pojaté filatelistické výstavě, se pak filatelie může stát nejen zážitkem pro návštěvníky, ale také a hlavně pro vystavovatele, kteří jsou „solí“ každé výstavy. Jde o viditelnou propagaci sbírání známek a filatelie mezi veřejností. O to by nám všem přece mělo, a musí, jít!

Lumír Brendl, předseda SČF