V článku
„Výstava PREMIÉRA BRNO 2009“, uveřejněném v časopisu
Merkur–Revue č. 5/2009, vyjádřil autor svůj zásadní nesouhlas s prezentací exponátů, realizovaných na této výstavě. Neuznal důvody, které si vynutily zvolený způsob prezentace exponátů na výstavě a dodal (cituji):
„Pokud se však SČF odhodlal ke kompromisnímu kroku při hodnocení exponátů, vynucenému situací, měl být důsledný. Přiznejme si přece, že nejen nedostatek peněz byl ve „hře“
. Je přece známo, že již poměrně dávno bylo poukazováno na jistou zkostnatělost výstavních předpisů SČF (ať již vynucených respektem k řádům FIP a FEPA, nebo také takových, které prosadila čistě domácí výstavní administrativa). Nutnost začínat kdesi na okresní úrovni s vyspělými a vzácnými exponáty, které bez jakýchkoliv pochybností mohly okamžitě zaujmout vysoká postavení na výstavách vyšších stupňů (doma určitě i nejvyšších), je zcela nelogická a vystavovatele, jichž se problém úzce dotýkal nebo dotýká, tato kožená (byť „demokraticky nestranná“
) nutnost zdržovala, vyvolávala rozpaky a nelibost a některé výborné potenciální budoucí vystavovatele natolik znechutila, že se dokonce rozhodli nevystavovat. Někteří z nich se navíc obávali a obávají nekvalitního hodnocení ze strany nevhodně sestavených jury.“V souvislosti s brněnskou výstavou se SČF neodhodlal k žádnému kompromisnímu kroku při hodnocení exponátů. Zveřejnění pouze prvního rámu z každého exponátu ve veřejné výstavní části nevyžadovalo žádné kompromisní řešení, hodnocení exponátů v trezoru umožňuje platný Výstavní řád SČF (dále jen výstavní řád). Hodnocení exponátu se provádí vždy podle stejných zásad, nezávisle na tom, zda je zveřejněn v plném rozsahu, z části nebo kompletně hodnocen v trezoru.
Platný výstavní řád potvrzuje zásadu dvoustupňové kvalifikace. Jejím úkolem je co nejvíce eliminovat:
– vliv konkurenčního prostředí, v němž je exponát vystaven,
– případné subjektivní chyby hodnotitelů
a schválit na výstavu vyšší kategorie nejlepší exponáty, vystavené na výstavě nižší kategorie tak, jak to známe ze sportovních soutěží.
Na našem území byla dvoustupňová kvalifikace zavedena od 4. 10. 1975 do 14. 6. 1997. Pro své uznávané, výše uvedené přednosti byla opět obnovena od 1. 1. 2002. Ze stejných důvodů ji používá naprostá většina evropských národních filatelistických svazů, jak si každý čtenář může ověřit. Je očividné, že případné opětovné zrušení dvoustupňové kvalifikace v době, kdy se podařilo maximálně sblížit pravidla vystavování a hodnocení soutěžních exponátů na mezinárodní scéně, by přispělo k nové izolaci SČF v této oblasti a bylo by jednoznačně krokem zpět.
Filatelistickou výstavu nejnižší kategorie nazývá výstavní řád „premiérová“, vyšší kategorie „regionální“ a nejvyšší „národní“. Nezávisle na uvedených pojmech jsou všechny výstavy, konané na území České republiky, výstavami celostátními. Proto vyjadřovat pohoršení –
„nutnost začínat vystavovat kdesi na okresní úrovni“ – považuji za zavádějící a směšné.
Každá soutěžní filatelistická výstava spadá do souboru veřejných soutěží. Současné i minulé encyklopedie (a další literatura) téměř shodně definují veřejnou soutěž jako jednostranný právní akt, vyhlašovaný právnickou nebo fyzickou osobou na určité dílo nebo konkrétní výkon. Definice zároveň požaduje, aby bylo uvedeno kdo, jakým způsobem a v jaké lhůtě posoudí splnění podmínek veřejné soutěže. Bývá proto zcela běžné, že se případní zájemci seznámí s podmínkami soutěže před podáním přihlášek – koneckonců je to přece v jejich vlastním zájmu. Jediní, kdo jsou jiného názoru, jsou někteří filatelisté.
Ve filatelii je orgánem, který posuzuje, zda a jak byly splněny podmínky veřejné soutěže výstavní jury. Jurymani SČF posuzují vystavené exponáty podle Oborových řádů (SREV) a Směrnic pro hodnocení soutěžních exponátů na výstavách pod patronací FIP pro všechny výstavní třídy. Záměrně jsme si nevytvořili vlastní předpisy hodnocení. Jenom výstavní jury má oprávnění o konkrétním exponátu říci, zda jde o exponát kvalitní, vyspělý, na evropské (světové) úrovni ap.
Pokud se vystavovatel obává
„nekvalitního hodnocení ze strany nevhodně sestavené jury“, může získat kvalifikaci v zahraničí. Z výstav, organizovaných na základě bilaterálních a multilaterálních dohod SČF mimo území České republiky, uznává výstavní řád každému exponátu dosažené kvalifikační ocenění, pokud je známá kategorie výstavy, na níž ho získal.
Stávající výstavní řád byl v uplynulých deseti letech dvakrát novelizován s maximální snahou sjednotit zásady pro vystavování a hodnocení exponátů SČF a Svazu německých filatelistů (BDPh) na základě dohody obou svazů tak, aby mohly bezproblémově probíhat vzájemné bilaterální periodicky se opakující výstavy typu Euregio Egrensis a OSTROPA. Téměř shodné zásady vystavování a hodnocení exponátů dnes používají kromě obou uvedených svazů i filatelistické svazy Lichtenštejnska, Nizozemí, Polska, Rakouska, Švédska a Švýcarska – a jak jsem byl informován, o jejich přijetí uvažují i další evropské svazy.
První novelizace výstavního řádu byla schválena předsednictvem SČF 10. 11. 2001, současná verze 20. 11. 2004.
Obě novely schvaloval i autor článku, který tehdy byl členem předsednictva SČF. Tehdy k nim nevznesl žádné připomínky, ani nenapadal jejich jistou zkostnatělost a nenazýval je čistě domácí výstavní administrativou.
Zcela nepravdivé je tvrzení autora článku, že brněnská jury přiznala všem vystaveným exponátům kvalifikaci pro vyšší soutěže. Z článku 3.1.1 výstavního řádu jednoznačně vyplývá, že premiérová výstava slouží pouze k získání nebo k obnovení kvalifikace pro regionální výstavy. Podle článků 12.1 a 12.3 výstavního řádu získají kvalifikaci pro vystavení na regionální výstavě exponáty dospělých vystavovatelů, které v průběhu uplynulých pěti let získaly na některé z předchozích premiérových výstav nejméně pozlacenou medaili (65 bodů), u exponátů mládeže nejméně stříbrnou medaili (55 bodů). Brněnská jury tedy přiznala kvalifikaci pouze na regionální výstavu (nikoliv kvalifikaci na vyšší soutěže), a to 23 z 37 vystavených exponátů, které získaly zlaté a pozlacené medaile. Není tedy pravda, že jury přiznala kvalifikaci pro vyšší soutěže všem vystaveným exponátům.
S následujícím provedeným rozborem hodnocení exponátů, který podle mého názoru vyplývá ze zřejmého nepochopení úlohy premiérové výstavy, zásadně nesouhlasím. Zisk pozlacené medaile z premiérové výstavy má jen jednu vypovídací schopnost – daný exponát získal kvalifikaci na výstavu regionální. Analogicky: zisk zlaté medaile z premiérové výstavy potvrzuje, že daný exponát je o něco lepší, než je vyžadovaná kvalifikace na regionální výstavu. Jiný výklad je mylný.
Jak již bylo řečeno, svazoví jurymani SČF hodnotí exponáty podle Oborových řádů (SREV) a Směrnice pro hodnocení soutěžních exponátů na výstavách pod patronací FIP pro všechny výstavní třídy. Pro každou soutěžní třídu je zpracován samostatný oborový řád a samostatná směrnice. I když čtyři základní kritéria hodnocení jsou v nich shodně pojmenována (zpracování a filatelistický význam – filatelistické a odborné znalosti, osobní studium a výzkum – stav a vzácnost – úprava exponátu), je vystavený filatelistický materiál v každé výstavní třídě posuzován z jiných hledisek a v rozdílných vzájemných souvislostech. FIP současně stanovil maximální počet bodů pro každé kritérium.
Přidělování bodů je záležitostí čistě subjektivní, protože za známé a opakované prohřešky proti výše uvedeným řádům neexistují žádné taxativně stanovené sankce promítnuté do ztráty konkrétního počtu bodů. Pokud exponát získal kvalifikaci na regionální výstavu, je rozdíl 3 – 5 bodů ve stejné výstavní třídě zanedbatelný.
Porovnávání bodových zisků u exponátů různých výstavních tříd představuje známé „míchání jablek s hruškami“. Hodnocení, do něhož se promítají jiná hledisek a rozdílné vzájemné souvislosti, jsou totiž vzájemně neporovnatelná.
Nekompetentnost brněnské jury se autor článku snažil dokázat svým rozborem exponátu č. 204 (Silesia Orientale), který sice obdržel zlatou medaili, ale bodově byl podle jeho mínění podhodnocen. Cituji:
„Aby byl správně doceněn, měl by být posuzován odborníky, dokonale informovanými o dané problematice.“ Jsem toho názoru, že dostatečným odborníkem na danou problematiku byl Mgr. Jaroslav Maleček, který má dlouholeté vystavovatelské i jurymanské zkušenosti a svou odbornost prokázal ve Filatelii č. 12/1998 zveřejněním recenze na 5. díl Monografie – SO 1920.
Exponát „Silesia Orientale“ byl následně vystaven na Regionální výstavě JIHLAVA 2009, kde opět získal zlatou medaili, kvalifikaci na národní výstavu a 85 bodů. Exponát tentokrát hodnotili tři dlouholetí a zkušení jurymani poštovní historie, z toho dva s akreditací jurymana FIP pro obor poštovní historie – a nadnesenou ódu autora článku na předmětný exponát nepotvrdili. Nestačí mít v exponátu neobvyklé a vzácné celistvosti, pokud nejsou náležitě popsány.
V tomtéž čísle časopisu Merkur–Revue zveřejnil na jiné straně autor článku interview s autorem exponátu č. 204 (Silesia Orientale) po ukončení Regionální výstavy JIHLAVA 2009. Vystavovatel sdělil, že je s hodnocením svého exponátu spokojený a z výstavy má dobrý dojem.
Z uvedeného důvodu bych už nemusel komentovat další vymyšlený nesmysl (cituji):
„Dalo by se říci: celá jury to tak viděla, tak jaképak výhrady! Jaké? Například takové, že přijde-li tento exponát na výstavu vyšší úrovně s uvedenými 83 body, pak alespoň z počátku nemá šanci na vysoké medailové ohodnocení navzdory tomu, že jde o exponát naprosto exkluzivní.“ Všeobecně platí zásada, že body, které exponát získal v hodnocení na kvalifikační výstavě, se nepromítají do jeho hodnocení na výstavě vyšší kategorie. Na začátku jurování slouží jen ke kontrole získané kvalifikace, kterou provádí předseda nebo tajemník jury, ale členům jury se nesdělují, aby se zabránilo jakémukoliv ovlivňování jury. Navíc body získané na výstavách různých kategorií nejsou vzájemně porovnatelné. Protože se předpokládá trvalé přepracovávání exponátu na základě jeho doplňování vhodným materiálem, hodnotí se exponát vždy znovu a bez ohledu na body dosažené v minulosti.
Škoda, že se autor článku předem neseznámil s teoretickými i praktickými zásadami hodnocení exponátů, jejichž použití ve svém článku kritizuje. Vyvaroval by se výše uvedených ukvapených a zcela nesprávných závěrů...Ing. Walter Müller
