úterý 21. prosince 2010

Diskusní příspěvek J. Cacky na valné hromadě

Problematika členské základny a pokles zájmu o filatelii jako takovou.

Vážení delegáti, dámy a pánové, přátelé!

Jedním z hlavních problémů, který trápí jak SČF, tak i jednotlivé kluby, odborné společnosti a sekce, je trvalý úbytek členů. Tento úbytek je navíc doprovázen trvalým stárnutím stávající členské základny, což znamená, že příliv nových mladých členů je velmi nízký. Hořekováním nad tím, že je nás čím dál méně, že zájem o filatelii zaniká a tak podobně tento problém každopádně nevyřeší. Bohužel ani FIP či FEPA, alespoň o tom nevím, se aktivně tímto problémem nezabývají.

Položme si nyní otázku, zda je možné, či zda jsme schopni, tento negativní vývoj členské základny zvrátit či alespoň zastavit. Osobně se domnívám že se o to musíme minimálně alespoň pokusit. Znamená to však, že do tohoto procesu se musí aktivně zapojit naprostá většina členů naší organizace, nelze nečinně spoléhat pouze na předsednictvo SČF v domnění, že toto vymyslí nějakou zázračnou metodu.

Domnívám se, že by mohla v rámci SČF, respektive předsednictva či analytické skupiny, vzniknout řekněme pracovní skupina, která by definovala nebo se minimálně pokusila definovat jednotlivé důvody poklesu členské základny a zájmu o filatelii jako takovou. Bylo by vhodné do této pracovní skupiny získat především funkcionáře z klubů, tj.praktiky z terénu. Možná, že tak získáme 10,20 či 30 důvodů, proč upadá zájem o filatelii, respektive organizované členství. Následně se musíme u každého takto definovaného bodu pokusit najít způsob, jak tento nepříznivý bod eliminovat či přibrzdit. Je samozřejmé, že se objeví i body, kde nebudeme schopni je ani eliminovat, ani přibrzdit. A výsledný materiál nám potom vlastně ukáže

- co musíme v této složité oblasti dělat,

- v jakém pořadí by bylo nejlepší jednotlivé problémy řešit,

- v jakém časovém horizontu,

- na jakých úrovních,

- jakými prostředky atd.

Bude to náročná a mravenčí práce, ale mohla by se vyplatit. Pokud by se nově zvolenému vedení SČF podařilo v průběhu jeho volebního období zvládnout pouze položení základů tohoto řešení, tak si po pěti letech zaslouží naše ovace.

Uvedl bych několik námětů, jejichž realizace by nám splnění tohoto důležitého úkolu mohla ulehčit, respektive by mohla být součástí výše navrhovaného. Předesílám, že kroky nejsou seřazeny v nějakém daném pořádku dle důležitosti či časové posloupnosti.

1. Musí být zajištěna úzká spolupráce mezi filatelisty a filatelistickými obchodníky. Jsme totiž na jedné lodi, jeden bez druhého asi rychle zajdeme na úbytě. Nechci být lokálpatriotem, ale myslím si, že v tomto případě je míč na straně obchodníků. Koordinovaná součinnost filatelistů a obchodníků by mohla pomoct např. k tomu, aby se do části tisku opět vrátili filatelistické rubriky, přispívající nenásilnou formou k propagaci filatelie. Filatelisté pomohou s rubrikou, obchodníci v daném tisku budou lehce inzerovat. Přesně podle hesla dáme-dostaneme. Jinak to totiž v tržním systému ani není možné;

2. Měli bychom „získat“ 2-3 novináře, kteří by byli nejen ochotni psát pro ilustrované časopisy o filatelistických akcích, ale mají rovněž takové kontakty, aby se jim takovéto články i otiskly. To, že se objeví např. na výstavu Praga či Brno pochvalné články ve Filatelii či Merkuru je sice dobře, ale k vlastní propagaci filatelie mezi nefilatelistickou veřejností to moc nepomůže. To, že se pochválíme tak říkajíc sami mezi sebou je sice pěkné, ale navenek to moc nepůsobí. Výrazné články se musí objevit především v nefilatelistickém tisku. Např. se předem vědělo, že členové svazu budou vystavovat na Espaňa v Malaze. Článek o Malaze, ve kterém by byla zakomponována filatelistická výstava, výsledky českých sběratelů, povídání o víně z Malagy či místních stavebních památkách, doplněný odpovídajícími barevnými fotografiemi by si jistě našel místo v některém časopisu. Výsledkem by byla i nenásilná propagace filatelie.

3. V návaznosti na výše uvedené musí vedení svazu, respektive výše uvedená pracovní skupina, připravit kvalitní koncepci spolupráce s HSP. Uvážíme-li, kolika mezinárodních, ale i vnitrostátních akcí se členové SČF ročně zúčastní, tak minimálně tolik článků či reportáží by se mělo v optimálním případě objevit v nefilatelistickém tisku, respektive v dalších HSP, televizi nevyjímaje. Slovo nefilatelistickém znovu podtrhuji. V rámci takové koncepce propagace filatelie musí SČF rovněž zajistit odpovídající obsahové zaměření této propagace. Články typu že sběratel XY dostal velkou zlatou medaili na výstavě v Singapuru, kde vystavil svoji sbírku v hodnotě x-milionů a že především tyto a tyto desetitisícové či statísícové položky přispěly k zisku medaile, jsou k propagaci filatelie jako takové výrazně kontraproduktivní. Začínajícího filatelistu takovéto články od sbírání totiž spíše odradí, než motivují;

4. Součástí propagace filatelie by se měl stát aktivní pokus o návrat filatelistických rubrik do některých všeobecných periodik. Zanedbat by se neměly ani časopisy či tiskoviny pro mládež. V daném okamžiku bychom se neměli bránit ani článkům do ekonomicky odbornějších tiskovin, zabývajících se možností investování. Někteří z Vás možná znali hamburského sběratele Schnabela, který své Mauriciusy vystavoval i v Praze. Ke sbírání známek se dostal až ve velmi dospělém věku, když mu jeho banka doporučila známky jako jednu z oblastí dlouhodobé investice;

5. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda existující koncepce vnitrostátních filatelistických výstav všech typů odpovídá tomu, co v současné době pro budování členské základny potřebujeme. Finančních prostředků je velmi málo a proto je třeba akce organizovat tak, aby měly co nejširší dopad na nefilatelistickou veřejnost. K realizaci filatelistických výstav bychom měli začít přistupovat ne pouze jako k presentaci naší odborné práce, ale i jako k prostředku získávání nefilatelistického návštěvníka pro filatelii. Nikoliv tedy pouze jako prostředek presentace uvnitř naší filatelistické komunity. Řady výstavních rámů, zaplněných specializovanými exponáty „Osvobozená republika“ či „Hradčany“ jsou sice zajímavé pro několik specialistů a špičkových filatelistů, ale pro běžného návštěvníka nefilatelistu či začínajícího zájemce o filatelii je to, bohužel, nuda. SČF by se měl vážně zabývat otázkou, a to z dlouhodobého pohledu, jak na filatelistické akce přilákat nefilatelisty a vzbudit v nich zájem o sbírání známek. Že je to možné ukázala např. výstava AEROSPACE 2004 ve Vysokém Mýtě. V této souvislosti bych všem doporučoval seznámit se s článkem známého německého sběratele a funkcionáře pana Michaela Adlera, který byl k této problematice zveřejněn v letošním říjnovém čísle časopisu philatelie, který vydává Svaz německých filatelistů. Řada zde presentovaných myšlenek je doslova revoluční.

6. Myslím si, že by se měla prohloubit vzájemná informovanost mezi jednotlivými filatelistickými kluby o jimi pořádaných úspěšných akcích, o zajímavých bodech činnosti až po zkušenosti ze spolupráce s místními či krajovými orgány státní moci, o tipech a zkušenostech na získávání podpor, grantů, sponzorských darů atd. Platformou, na které by k této výměně tohoto know how mohlo docházet by mohly být např. Informace SČF.

7. Otevřeně a kriticky bychom se měli postavit rovněž k problematice mládežnické filatelie, která by měla představovat jeden ze základních zdroj pro obnovu členské základny svazu. Otevřeně si musíme přiznat, že tomu tak není. Doby, kdy byla na středních či dokonce základních školách řada kantorů-filatelistů je již nenávratně pryč. Tento fakt, spolu s možností jiného a na první pohled atraktivnějšího vyžití mladé generace vede k tomu, že kroužek mladých filatelistů na řadě středních či základních škol nevznikne ani tehdy, když je místní klub filatelistů ochoten dodat odborné vedení. Tento problém řešíme v řadě případů stavěním Potěmkinovských vesnic. Pokud se na filatelistické výstavě objeví exponát mládežníka ve věku ca. 13/14 let v pořizovací hodnotě půl milionu korun a výše, s vysoce kvalitním odborným zpracováním atd. je jasné, že se nemůže jednat o exponát onoho ve výstavním katalogu presentovaného kluka. Stačí se u takovýchto „mládežnických“ exponátů na chvíli zastavit a po několika minutách již z diskuse návštěvníků víte, kterému tatínkovi či dědečkovi vystavený exponát ve skutečnosti náleží. Při službě na stánku Komise znalců jsem se několikrát setkal s tím, že se zde zastavil otec se svoji ratolestí a s radostí presentoval co se mu podařilo na burze koupit do synova exponátu. Při tom na klukovi bylo víc než zřejmé, že nějaké spojené typy či uzavřená nebo neuzavřená spirála jej vůbec nezajímají. Jeho hlavní zájem byl, jestli jsou nějaké prospekty a kdy bude mít otevřeno stánek s občerstvením. Rovněž grafické zpracování řady exponátů signalizuje, že je vyloučeno, aby toto bylo výsledkem práce toho dítěte, které je jako autor uvedeno. Týká se to jak našich, tj. českých exponátů, tak i celé řady exponátů zahraničních. K čemu toto všechno vede? Minimálně k tomu, že z těchto možná budoucích filatelistů vychováváme pokrytce, pokud ne něco horšího. Tím vším jsem chtěl pouze říci, že i v oblasti mládežnické filatelie musíme asi hledat nové metody a přístupy, které by odpovídali dané, tj. současné době. To, co zabíralo před třiceti a více lety na nás, bohužel již na dnešní generaci většinou neplatí. Argumentace tím, že tak se to dělá tímto způsobem i v jiných zemích, je nepřijatelná. SČF by měl svým zástupcům v orgánech FIP a FEPA uložit za úkol upozorňovat na tyto nešvary a tlačit obě střechové organizace k tomu, aby tyto „podvodné praktiky“ rázně ukončily.

8. Nezaměnitelnou úlohu při stabilizaci a rozšiřování členské základny má a bude mít spolupráce s Českou poštou. Spolupráci s ČP bychom totiž neměli zužovat pouze na jednorázovou finanční podporu při pořádání výstav. Spolupráce s ČP by měla být institucionalizována tak, aby měla dlouhodobý a pevný charakter bez ohledu na to, kdo momentálně je či není ve vedení této firmy. Musíme se pokusit o takový typ dlouhodobé spolupráce, která by nebyla narušena ani případnou privatizací ČP, s čímž musíme pro budoucnost reálně počítat. A že spolupráce takto vzniklého soukromého subjektu s filatelisty není jednoduchá, ukazují příklady od našich zahraničních sousedů. Chápu, že při dnešní skladbě služeb, poskytovaných ČP, nepředstavuje filatelie nosnou položku. Na druhé straně je však třeba říci, že prodej známek a celin filatelistům je jedním z lukrativních typů poštovního podnikání. Filatelisté totiž nákupem známek a celin de facto kupují poukázku na službu, kterou ČP nebude nucena nikdy realizovat. Proto by bylo vhodné, aby se do propagace sbírání známek a filatelie nenásilným způsobem zapojila i ČP. V okolních zemích je např. na zadní straně známkových sešitků v řadě případů reklama na sbírání známek, reklamy pošty na sbírání známek se objevují v denním tisku a v různých tiskovinách pošty samé. Vydávání ročního emisního plánu, byť barevně a na kvalitním papíře, ještě není propagace filatelie jako takové. Bylo by jistě zajímavé, kdyby ČP byla ochotna organizovaným sběratelům poskytnout něco víc, něco, co by bylo prakticky nedostupné neorganizovaným sběratelům. Nevolám tím po opětném zavedení „vázaných hodnot“, ale i v této oblasti by se v zahraničí jistě našlo několik vhodných příkladů, jak by se to dalo udělat. Myslím si, že kolegové z Rakouska a některých dalších evropských zemí by nám jistě a rádi poradili.

Uvedl jsem zde, tuším, osm oblastí, jejichž propracování do konkrétních akcí by mohlo přispět ke stabilizaci členské základny. Není to samozřejmě vyčerpávající, předpokládám, že řada z Vás má v hlavě i celou řadu dalších nápadů.

Je proto třeba tyto nápady dostat z hlav ven a začít je realizovat!


Žádné komentáře:

Okomentovat