Rozpaky nad diskuzí před valnou hromadou

S blížící se valnou hromadou SČF jsem – možná trochu naivně - očekával, že bude probíhat diskuze o tom, co SČF dělá, jak se na to dívají jeho členové, jak tuto činnost zlepšit a čemu se zejména věnovat do budoucna. Místo toho sledujeme vášnivé diskuze jak svaz řídit, aniž bychom se zabývali tím, co vlastně řídit.

Slýcháme časté stesky nad poklesem počtu členů SČF a úbytkem zájmu o filatelii vůbec. Nikde jsem však dosud neslyšel, že by se někdo zabýval podrobnější analýzou skutečného stavu a jeho příčin. Nepochybně to ovlivňují faktory vnější (stávající ekonomické i společenské prostředí), ale jistě i vnitřní (komunikace vedení SČF se členy, kluby a odbornými společnostmi, pomoc při řešení jejich problémů, působení mimo rámec svazu - propagace filatelie mezi veřejností apod.). A zejména ty vnitřní je třeba pojmenovat a hledat možnosti, jak pozitivní přístupy rozvíjet a problémy minimalizovat. Spokojit se s prostým „vymíráme“ ničemu nepomůže, spíše naopak. Už několik sběratelů mi položilo prostou otázku: "A proč mám vlastně být členem SČF?" Nevím, zda jsem byl schopen dát rozumnou odpověď, protože ani mně nepřišla moc uspokojivá. (Letos nám ovšem v argumentaci významně pomohla ČP vydáním černotisku!)

Základní poslání SČF vidím samozřejmě v možnosti přirozeně sdružovat lidi stejného zájmu, ale to samo nestačí. Je třeba zdůraznit, ale hlavně neustále vysvětlovat a realizovat nezastupitelnou roli svazu v oblastech metodické, školící, propagační, výstavní, a pak také ve vlastnictví, správě a zpřístupňování jakési „znalostní databáze“. Poslední termín je možná trochu nadnesený, ale rozumím jím souhrn filatelistických i metodických znalostí a zkušeností, správu svazové knihovny apod. Podceňování této role svazu se může do budoucna krutě vymstít ztrátou mnoha užitečných informací a znalostí. Obávám se, že v těchto oblastech má SČF ještě hodně práce před sebou. A právě o těchto tématech bych očekával rozsáhlou diskuzi – ale máme o ni vůbec zájem, nebo to necháme jen tak volně plynout?

S povzdechem musím konstatovat, že na různé podněty členové vedení SČF reagují spíše sporadicky nebo připomínají drobné jednotlivosti, namísto aby se vyjadřovali k činnosti celého SČF koncepčněji.

Řadu námětů jsem již podrobněji rozvedl ve svém článku „Mírně provokativní otázky“ uveřejněném ve Filatelii č. 2/2010 (k přečtení ZDE), nyní tedy jen stručně.

Hodně se hovoří o zahraničních aktivitách SČF – ty jsou nepochybně záslužné a také oceňované v zahraničí. Ale jak je využíváme doma? O možné účasti na přeshraničních výstavách se dovídáme na poslední chvíli (nehovořím o výstavách FIP nebo FEPA), o zkušenostech ze zahraničí si moc často nepřečteme. A o tom, jak je využít doma, skoro vůbec.

Domácích filatelistických výstav se ze známých důvodů nekoná tolik jako v minulosti, ale paradoxně se o to méně propagují (na rozdíl např. od křtů známek). A jaký mají přínos pro podnícení zájmu o filatelii, pro získání dalších sběratelů pro členství v SČF a pro propagaci filatelie vůbec? Neměl by se v tom SČF aktivněji účastnit?

S nadšením jsou popisovány různé křty nových známek. Nic proti nim, jistě pomáhají propagovat sbírání známek, ale v podstatě jsou to soukromé aktivity produkující sice zajímavé a líbivé materiály, ale většinou na hraně filatelie či možná i za ní – co z nich lze vystavit v soutěžních exponátech? Rozhodně nejsem odpůrcem těchto akcí, ale není úlohou SČF orientovat těžiště (zdůrazňuji slovo těžiště) své práce na filatelii založenou na hodnotných filatelistických a poštovně historických materiálech? Nemaskuje náhodou SČF nedostatek své skutečné činnosti nadstandardní popularizací těchto akcí (které si navíc snadno vystačí samy)?

A co vzdělávání vystavovatelů, jurymanů a hlavně dalších sběratelů? Nezapomínejme ani na drobnou konzultační a poradenskou činnost svazu, péči o svazovou knihovnu apod. V naší zemi vznikl úžasný projekt Exponet. Svaz se jím rád chlubí, ale, co pro něj dělá a jak jej dále využívá? Možností bych viděl hodně.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že nepatřím k absolutním kritikům práce SČF. Rozhodně netvrdím, že nic nedělá a že je všechno špatně. Ale není namístě před valnou hromadou aktivněji diskutovat o tom, jak tuto práci zlepšit a co pro to udělat? Je jasné, že činnost svazu na všech jeho úrovních vždy stála, stojí a bude stát na ochotě lidí dobrovolně pro něj a naše hobby něco udělat (a není to tedy hlavně jen o penězích, jak občas slýcháme – mnoho dobrých projektů bylo realizováno zejména díky entuziasmu jejich tvůrců). Úkolem svazu by mělo být rozumně tyto činnosti koordinovat a napomáhat v nich a také hledat cesty, jak k práci přitáhnout další sběratele. Ostatně dobré a úspěšné projekty a nápady k tomu bývají skvělou motivací. A proto považuji tuto diskuzi za velmi důležitou.

Vladimír Münzberger