PĚT ODPOVĚDÍ NA PĚT (mírně provokujících) OTÁZEK

Jsem rád, že Vladimír Münzberger ve FILATELII číslo 2/2010 položil dlouhou řadu zajímavých otázek a dal je „v plen“všem členům Svazu českých filatelistů i čtenářům našeho jubilujícího filatelistického měsíčníku. Z celé jejich škály jsem jich podle členění do pěti částí vybral pět, podle mého mínění těch nejvýznamnějších, byť ještě s dalšími upřesňujícími podotázkami či jejich náznaky. Chci na ně dát moji osobní odpověď, i když možná ne vždy úplnou a zcela uspokojivou. Věřím však, že i další naši členové, představitelé klubů i odborných společností a komisí se bez váhání připojí a přinesou nám i své odpovědi na tyto a mnohé další otázky. Máme přece všichni společný cíl: činnost SČF dále zlepšovat a činorodě obohacovat.

(1) Jak autor otázek správně konstatuje, naše národní společenství filatelistů, sběratelů i vystavovatelů, je nedílnou součástí širokého mezinárodního společenství FIP již od roku 1926. Proto vychází z jeho základního poslání: „předkládat metodiku sbírání, průběžně ji aktualizovat a inovovat, vyváženě ji prezentovat a popularizovat, a to včetně soutěžení“. Na to odpovídám, že významná aktualizace a inovace ve filatelii se odehrála zcela nedávno, na kongresu FIP v Bukurešti v roce 2008 za účasti 87 členských federací. Nevím, zda jsme si u nás všichni zcela uvědomili její rozsah a dosah. Napsal jsem o tom a v klubu filatelistů v Trutnově při lednové valné hromadě přednesl pojednání pod názvem“SBÍRÁNÍ POŠTOVNÍCH ZNÁMEK A VYSTAVOVÁNÍ FILATELISTICKÝCH EXPONÁTŮ“ s podtitulkem Nové tvůrčí možnosti a výzvy (Příspěvek sběratelů a vystavovatelů k udržení a rozvoji filatelie). Pojednání mělo být umístěno na webových stránkách SČF a je umístěno na webu trutnovského klubu. Leccos z těchto inovací bylo již uveřejněno na stránkách Filatelie, v INFORMACÍCH SČF, ale i v jinak již starší, ale přesto stále užitečné Ročence SČF 2004, kterou tehdy sestavil a připravil Josef Běloubek. Aktualizované informace si mohou ti, kteří vládnou internetem, vyhledat sami na webových stránkách Mezinárodní filatelistické federace: www.f-i-p.ch/

(2) K otázce organizace výstav a jejich „přibližování veřejnosti“. U nás pro ně platí VÝSTAVNÍ ŘÁD SVAZU ČESKÝCH FILATELISTŮ. Schvaluje jej předsednictvo SČF. Na jeho vypracování pod vedením Waltra Müllera se svými zkušenostmi a znalostmi podíleli mnozí členové SČF. To byl základní kámen. Jde však o to, zda a v jaké míře jsou výstavy správně pojaty, připraveny a organizovány tak, aby zanechaly hlubší stopu a tak „filatelii více přiblížili laické veřejnosti“.

V poslední době však na adresu některých našich premiérových, regionálních i národních výstav padala od jednotlivců leckdy i silná slova. Podle zmíněného Výstavního řádu SČF jsou přece filatelistické výstavy organizovány našimi členy, nikoliv nekvalifikovanými dodavateli, tedy: kluby filatelistů, odbornými společnostmi či jejich sekcemi, komisí mládeže SČF. Proto přece předsednictvo SČF za tím účelem zřídilo a schválilo výstavní komisi SČF, pro každou výstavu jmenuje gestora, tedy ručitele za správnou realizaci výstavy. Ten spolupracuje s organizačním výborem výstavy, jmenovaným výkonným výborem SČF. Všichni tito jmenovaní dbají, anebo by měli dbát, aby společenská a filatelistická úroveň byla co nejvyšší. Možnou odpovědí na položenou otázku je ta, že předsednictvo SČF bude věnovat zvýšenou pozornost ještě mnohem komplexnější přípravě všech stupňů výstav.

(3) Jak lépe propagovat výstavy a filatelii vůbec? To je podstatná otázka. Mnozí z nás cítí, že s výjimkou mezinárodních výstav PRAGA 1998 a 2008 a BRNO 2000 a 2005, byly u některých dalších výstav v propagaci jisté rezervy, I to je či by mělo být součástí „pracovní náplně“ komise výstavní i příslušného gestora, stejně jako organizačního výboru, byť ten musí současně řešit ještě mnoho dalších úkolů a problémů. Vladimír Münzberger vše ještě upřesňuje: je žádoucí, aby filatelisté zpracovali veřejnosti srozumitelný, přitažlivý instruktážní exponát, jako tomu bylo na PRAGA 1978. A na úvod ke každé výstavě by mohl být zpracován aspoň v jednom rámu informativní exponát o tom, PROČ a JAK jsou exponáty vytvářeny a hodnoceny. Stejně tak je žádoucí, aby organizační výbor po dohodě s městským informačním střediskem tam dodával výstavní plakáty a další propagační materiály. V neposlední řadě je také žádoucí, aby výstavy, konkrétní filatelistické akce a filatelie jako taková, byly prosazovány v místních i regionálních médiích. Jako příklad uvádím Filatelistické okénko, které již po dvacet let uveřejňuje každý měsíc magazín Kultura v Plzeňském deníku. Malá inventarizace toho, co o filatelii v místních i krajských médiích vychází, by určitě nebyla na škodu.

(4) Otázka správného hodnocení exponátů a jejich kvality. To je případ, v němž jsou „ve hře“ dvě veličiny: exponáty vystavovatelů a hodnotící jurymani. Sběratelé, a poté vystavovatelé, jsou často přesvědčeni o tom, že oni znají své dílo nejlépe. Zatímco hodnotitel, pro krátkost času nemůže při hodnocení exponátu dostatečně jeho kvality poznat. Vystavovatel bývá proto leckdy s výslednou medailí nespokojen. Možná však zapomněl, že i onen juryman a celá jury museli stejně jako on nyní projít také „křtem ohněm“: vybudovat, vystavit a získat aspoň velkou stříbrnou medaili, pro případnou mezinárodní jurymanskou akreditaci pak nejméně pozlacenou medaili z výstavy FIP. Jurymani nemohou „nastřelovat“ jen tak „od boku“ medaile, jak věci neznalí jedinci se snaží znehodnocovat práci jury. Oni prostě musí postupovat podle platných oborových řádů pro hodnocení exponátů v určitých soutěžních třídách, a podle jejich prováděcích směrnic. Musí hodnotit exponát podle bodovaných kritérií a k exponátu vystavit HODNOTÍCÍ LIST. Každý vystavovatel má podle Výstavního řádu SČF jednak právo na obdržení tohoto strukturovaného hodnotícího listu, jednak může jury předem písemně požádat o písemné hodnocení svého exponátu. Pak má také právo účasti na setkání s jurymany před svým exponátem (obvykle v poslední výstavní den v době od 10 do 12 hodin). Navíc, kdykoliv v průběhu budování svého exponátu, anebo po jeho ocenění na výstavě, může přímo, anebo prostřednictvím sekretariátu SČF, POŽÁDAT komisi jurymanů O KONZULTACI k exponátu.

(5) Zájem o vzdělávání byl, je a jistě bude. Stačí si pročíst ve Filatelii i v INFORMACÍCH SČF nabídky různých přednášek. Nevadí, že počet jejich účastníků je nevelký. Také výpůjčky z KNIHOVNY SČF (nejen katalogů známek) nejsou nevýznamné, jak víme ze záznamů členky výkonného výboru SČF a knihovnice paní Naděždy Hanzlové. A k tomu připočtěme EXPONET a webové stránky Mezinárodní filatelistické federace FIP: www.f-i-p.ch/ Co však již většina z nás postrádá, to jsou kdysi zajímavé semináře komise jurymanů SČF pro sběratele a vystavovatele s besedami nad konkrétními exponáty. Tady musí SČF učinit další potřebný krok. A nezapomínat ani na využití každoročního Dne české filatelie v Poštovním muzeu.

Napsal Lumír Brendl
V Plasích, 15. března 2010

Původní článek V. Münzbergera z Filatelie 2/2010 naleznete ZDE